Čerstvé byliny

Bazalka

Bazalka patří mezi nejoblíbenější čerstvé bylinky. Bazalka má charakteristickou, velmi aromatickou, peprně nasládlou vůni. Čerstvé listy bazalky se přidávají k rajčatům, salátům, rybám, sýrům, ale také do těstovin a různých omáček. Bazalku si většina lidí bazalku spojuje se sušenými bylinkami, které lze běžně koupit v obchodech. Bazalka začíná být i v Čechách velice populární v čerstvé podobě.

Estragon

Estragon se jako koření se používá čerstvý i sušený.Listy estragonu  jsou charakteristické typickou sladkou a výrazně aromatickou vůní, připomínající vůni fenyklu, anýzu a lékořice. Estragon dává pokrmům pikantně trpkou příchuť. Čerstvý estragon vyhledávaný pro přípravu pokrmů z drůbežího masa, omáček, salátů či zálivek, velmi často se používá při výrobě hořčice a různých octů. Pro kuchyňské využití jsou známé dva druhy estragonu:

Ruský estragon

Ruský estragon neobsahuje téměř žádné éterické oleje a z hlediska kvality je považován za podřadné koření.

Francouzský estragon

Francouzský estragon je výrazně aromatický a v chuti mnohem jemnější, než ruský estragon.

Estragon má velmi silné aroma, které se plně rozvine až při tepelné úpravě. Proto s dávkováním estragonu šetřete a nepoužívejte jej spolu s jinými silně aromatickými bylinami.

Fenykl

Fenykl je populární bylina, která je užívána jako koření i jako lék. Tato rostlina s příjemnou vůní pochází původně z jižní Evropy, semena jsou užívána na povzbuzení chuti k jídlu a jako lék proti nadýmání při plynatosti a trávicích problémech. Fenykl je pěstován pro jeho aromatickou vůni.

Rozlišujeme dva hlavní druhy fenyklu – hořký a sladký, jejich chuť je dána zastoupením hořce či sladce chutnajících olejů.

Jako koření se fenykl používá především na zamaskování chuti některých potravin – do rybích polévek, do tvarohových a sýrových jídel, bylinkového másla nebo při konzervaci zeleniny.

Kerblík

Kerblík je vhodný k použití v kombinaci s petrželkou, pažitkou, bazalkou a estragonem, intenzivnější byliny (tymián, rozmarýn a majoránka) však chuť kerblíku přehluší.

Kerblík je součástí sedmi bylin pro frankfurtskou omáčku a francouzské smě­si koření fines herbes. Protože dlouhé zahřívání ničí aroma, přidáváme seka­nou bylinu do zeleninových pokrmů a omáček těsně před podáváním.

Nať kerblíku je nasládlá a lístky voňavé. Použití kerblíku se dá přirovnat k petrželce. Přidáváme ho například do pomazánek, másla, majonéz a salátů. Dochutit kerblíkem můžete i omelety, polévky, ryby, i míchaná vajíčka. Ozdobíte s ním chlebíčky, nejlépe ještě v kombinaci s petrželkou. Kerblík se přidává do směsí na opékané maso.

Kopr

Kopr má chuť sladkou a aromatickou, podobnou anýzu a kmínu. Rostlina má lysý stonek, jemně rýhovaný, dutý, květy v okolících bez obalů, malé, žluté, na dlouhých stopkách.Nejznámější využití kopru v české kuchyni je v koprové omáčce a při zavařování zeleniny.

Koriandr

Koriandr jako koření se pro svoji specifickou aromatickou vůni v mírné dávce užívá v gruzínské a latinskoamerické kuchyni. Tvoří součást směsí koření Karí. Používá se hodně v kuchyni indické, anglické i německé, ale i ve středozemní. Koriandr je vhodný při nakládání hub, červené řepy, zelí, do směsí koření, do pečiva, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček, při dušení masa, do likérů, při výrobě cukrovinek.

Máta

Máta peprná se řadí do čeledi hluchavkovitých a patří k nejznámějším a nejrozšířenějším bylinkám v této čeledi. Rozlišujeme zhruba kolem patnácti druhů máty, avšak v České republice narazíme na mátu klasnatou (mentha spicata) a mátu vodní (mentha aquatica). Zkřížením těchto dvou druhů mát vznikla máta peprná (mentha piperita). Máta peprná je mrazuvzdorná bylinná trvalka, která se pěstuje po celém světě. Dorůstá do výšky až 80 centimetrů a neomezeně se rozrůstá do okolí. Čtyřhranná lodyha máty je lysá nebo má roztroušené jemné chloupky. Aromatické listy mají zelenou barvu s tmavohnědým nádechem a výraznou peprmintovou chuť i vůni.

Pažitka

Pažitka se používá jako bylinka i jako koření. Jako čerstvá bylinka je cenná v tom, že obsahuje mnoho bílkovin, je zdrojem vitamínu C i B2 a celé řady minerálů, jako je sodík, vápník, železo nebo fosfor. Zdraví prospěšné jsou i éterické oleje v pažitce obsažené. Jako koření nejčastěji je pažitka využívána jako náhrada za jarní cibulku. Pažitka dokáže vyzdvihnout v pokrmu slanou chuť, takže nemusíme tolik solit. Pažitku doporučujeme konzumovat jen v syrovém stavu – převařená ztrácí své jedinečné chuťové i léčivé vlastnosti. I pokud ji využíváte jako přísadu do teplé kuchyně – třeba do polévek nebo omáček, je nejlepší ji přidat až v závěru přípravy pokrmu, nejlépe až přímo na stole.

Petržel naťová

Petržel kadeřavá je používána jako koření s tmavě zelenými, velmi silně zkadeřenými listy na dlouhých řapících s polovpřímenou natí. Naťová petržel se používá hlavně na ozdobu. Také ale syrová jako příloha nebo součást zeleninových salátů, jemně krájená do polévky v talíři na stole, v tomto případě však výhradně syrová. Kořen se používá jak vařený, do polévek a omáček, tak syrový, jemně nastrouhaný. Sypeme jím například pohanku s brynzou, rizota, brambory, zeleninové mísy, saláty a podobně.Petržel se používá nejen na ozdobu. Syrová petržel slouží jako příloha nebo součást zeleninových salátů, jemně krájená do polévky v talíři na stole. Petrželová nať se používá do polévek a omáček, rizota, vařených brambor, zeleninové mísy, saláty a podobně.

Rozmarýn

Rozmarýn je bylina s ostrými jehličkami výrazné vůně, které zdobí českou kychyni již řadu let. Středomořská kuchyně se bez rozmarýnu vůbec neobejde. Toto aromatické koření udělá s našimi tradičními českými masovými pokrmy atraktivní změny.

Řeřicha zahradní

Řeřicha zahradní je používána výhradně čerstvá na chléb s máslem, na tvarohové pomazánky, do omelet, do bramborových a zeleninových salátů, do studených majonézových omáček, do bílého jogurtu. Řeřicha je vhodná bylina ke zdobení ve studené kuchyni.

Šalvěj

Šalvěj je známá jako středozemní kuchyňská bylina, u nás je zažitá spíše jako léčivka. Tato vytrvalá bylina je vhodná pro použití v české kuchyni. Šalvěj má jemně nahořklou, trpkou chuť, dobře se hodí k tučnějšímu vepřovému masu, ale i k telecímu a k drůbeži. Výborná je do omáček a nádivek. Tuto poměrně silnou bylinku lze použít v omezeném množství i k přípravě ryb. Hojně ji využívá středozemní kuchyně např. i k ochucení sýrů. Lze ji použít i při přípravě fazolí. Z byliny užíváme především listy (čerstvé i sušené), dále i květy.

Tymián

Tymián má jemně pikantní až pronikavou, lehce hořkou chuť a může tak trochu připomínat kafr nebo hřebíček. Chuť tymiánu vytváří hlavně silice s thymolem, cymolem karvakrolem, třísloviny, flavony a další látky.
Protože tymián pomáhá při zažívání tučných jídel v kuchyni se skvěle hodí k tučnějším druhům masa (skopové, vepřové) či ke zvěřině, tradičně se také přidává do svíčkové omáčky. Tymián zlepší chuť nakládaných sýrů, zvýrazní chuť marinovaného masa, přidává se i do masových náplní. Pár lístků ochutí i pokrmy z ryb, luštěnin a rýže. Díky výrazné chuti a vůni ho můžete použít do mletých mas, pro přípravu zeleninových pokrmů, salátů, omáček, pizzy, marinád na grilování a při uzení masa. Dobře se kombinuje s česnekem, olivami a rajčaty a je vhodný i do těstovinových pokrmů. Avšak zkusit to můžete i netradičně a přidat snítku k ochucení medu a do džemů.